Pu-erh se dělí na 2 druhy:

• Šu - tmavý, u nás nejběžnější druh, nekvalitní a standardní bývá zemitý, vyšší třídy už jsou mnohem lepší. Vynalezen 1964 firmou Menghai Tea Factory, jako náhražka dlouhozrajícího a drahého Šeng. Čaj je tak hotový již po 60 dnech. Většina starých zrajících pchu-erů byla navíc zničena během čínské Kulturní revoluce. Mao čcha se nechá zoxidovat (wo tuej) v řádu několik dnů až měsíců. Poté se lístky protřídí, napaří a slisují.
• Šeng - zelený, u nás méně běžný druh, ovšem je to nejhistoričtější čaj jaký existuje. Jeho chuť je ovocná, medová, se stářím přechází do zemita. Lístky se nechají zavadnout. Další proces se jmenuje ša-čching (zabití zeleně) - v tomto kroku se lístky na pánvi zahřejí. Poté se lístky rolují. Poté se nechávají usušit na slunci. Takto vzniklá surovina se jmenuje mao čcha. Mao čcha se napaří a slisuje